Unijní právní úprava explicitně zakazuje diskriminaci z důvodu státní příslušnosti pacienta a současně ukládá členským státům Evropské unie vykládat své vnitrostátní právo eurokonformně, v souladu s unijním právem, tedy ve světle znění a účelu unijních norem, ať se jedná o zakládací smlouvy, nařízení či směrnice. Dle zákona o umělém přerušení těhotenství a jeho prováděcí vyhlášky, jakož i z příslušných pravidel práva Evropské unie plyne, že interrupci je možné legálně v Česku provést jak cizinkám, které jsou občankami Evropské unie bez ohledu na to, jestli jsou zde usazené (tedy je nerozhodné, zda mají trvalý či přechodný pobyt, popřípadě jsou v Česku jen krátkodobě), tak občankám třetích států, mají-li v Česku nějaké pobytové oprávnění.
Tento výklad však nepřestává vzbuzovat kontroverze. Česká lékařská komora trvá na svém doporučení, aby lékaři interrupci cizím občankám neprováděly, a to z důvodu rizika trestního postihu.
Na komentář od Silvie Lauder můžete přejít zde:
